Nestarej se o mě, starej se o sebe
Jste na své cestě za cílem, který jste si stanovili. Jdete pomalu nebo rychle nezáleží na tempu, ale na tom, že pokračujete. Jenže cestou potkáváte různé lidi, ne vždy jsou to ti z kategorie “fajn lidi”.
Je jedno, jestli děláte něco pro své tělo nebo se snažíte vzdělávat se v tom, co vás baví. Vždy najdete dva typy lidí. První je super – říkají ti, ať jdeš do toho a fandí ti, třeba i někdy pomohou, pokud mohou. Druhý typ je opačný.
Jsou to pochybovači, lidé bez akce a jejich úkolem je vás nas.at.
Začnou do vás tlačit jejich pravdu, o kterou vůbec nestojíte, neptali jste se na nic, prostě se nějak ukázal a začal do vás valit. “Máš špatnou techniku”, “Ten cvik je na nic”, “Dřepy nedělám, jsou k ničemu”, “V pondělí musíš cvičit prsa” nebo cokoliv jiného. Vy toho člověka neuvidíte něco z toho, co vám říká/radí, dělat. Kecy = žádná akce.
I extrémně vyrovnaný člověk, za kterého se považuji, dokáže jednoduše mít z takového blba zkažený den. Jedete si svoje podle sebe, proč by se měl někdo do vás štelovat a radit, když o to nestojíte? Až budu chtít znát jeho názor, zeptám se jej. Do té doby si raději budu ničit kolena dřepy, mít špatnou techniku, ale budu vědět, že si za to můžu sám. Kdybych poslechl jeho a něco si udělal, mohl by za to on, ale už by mu to bylo jedno…
Ve cvičení je důležité mít svou hlavu. Programy a cviky si můžete kombinovat víceméně, jak chcete. A dělat je v opakování, kolik chcete. Že se odrovnáte je jen vaše věc, ne toho aktivního týpka, co vám začal z ničeho nic radit. Existují nějaké mantinely, které jsou celkem široké, takže na blbnutí máte řadu prostoru – tabata, vysokofrekvenční, na objem, sílu,…
Nebo jste se změnili celkově – myšlením, postavou, stylem života – a někdo vás pak bude buzerovat, jak si můžete dovolit jíst to, co jíte? Říkám si v takové chvíli: O co tady jde? Já jsem si to koupil po pěti letech (a nebyla jiná možnost) a ty mě budeš buzerovat/napravovat? Najednou se o vás začne starat, i když do doby, kdy jste nic nedělali jste pro něj byl nezajímavým.
V takových chvílích je nejlepší odejít nebo mu vysvětlit, že on není zrovna ten, co by mohl radit.
Hlavní váš úkol je, když k vám přiběhne nějaký chytrolín, nenaštvat se a nenechat si zkazit den. Jakmile odejde, dělejte si, co chcete a dělejte to podle sebe. Starejte se pouze o sebe. Je to vaše cesta a ujít ji musíte pouze vy, nikdo jiný!