Když se řekne protein, asi každého napadne maso nebo mléko. Jenže existuje skupina lidí, kteří tyto dva zdroje bílkovin nejedí. Mají jiné zdroje, o kterých si určitě někdy napíšeme někdy jindy. Dnes se podíváme na jeden veganský pokrm zvaný hummus, který je jedním z jídel bohatých právě na bílkoviny, které jsou pro tělo velmi důležité.
Když někdo řekne: “To je ale humus”, napadá vás spojení s něčím, co není příliš chutné nebo něco, co není oku lahodící. My se však budeme bavit o hummusu, jídle se dvěma “m” a s původem v arabském světě.
Obsah
Základní surovinou pro hummus je cizrna, které se někdy také říká římský hrách, řadíme ji mezi luštěniny, podobně jako fazole, čočku nebo klasický hrách. Tato skupina potravin vyniká vysokým obsahem bílkovin a příznivě ovlivňuje svými látkami lidské tělo. Někdy způsobuje plynatost, která může být hlavní mínus, ale jde to přežít.
Držím se základu, že co je náročné na přípravu to nedělám. Největší problém obecně luštěnin je nutnost dlouhého vaření a předtím minimálně 12 hodin na namočení suroviny ve vodě, což značně přípravu znepříjemňuje. Cizrna se po namočení vaří zhruba hodinu v čerstvé nesolené vodě. Potom už s ním můžeme kouzlit a tvořit z ní hummus.
Po uvaření cizrny už je vše jednoduché a rychlé. Vezmete do ruky nejlépe tyčový mixér, který se mi nejlépe osvědčil, do hrnce s přecezenou cizrnou (vodu si ještě někde nechte bokem) přidejte olivový olej, sůl, pepř, pastu tahini a stroužky česneku. Všechno spolu smixujte na konzistenci, která se vám bude zdát vyhovující. Zřeďte vodou, kterou jste odlili. Hustota je opravdu na vás a každý to rád jinak.
Možná si říkáte, co je pasta tahini. Je to pasta ze sezamu, ale osobně jsem ji nikdy neviděl a zatím jsem jedl hummus bez ní. Takže nemusíte ji nikde hledat, pokud nechcete. Možná tím přicházíme o ten pravý hummus, ale i tak to splní účel proteinové bomby pro vegany.
Stěžejním prvkem každého dokonalého hummusu jsou cizrna, olivový olej a tahini. Zkombinujte tyto tři základní ingredience a doplňte je česnekem, citronovou šťávou a koriandrem pro chuťový zážitek, který bodne. Kvalitní výsledek vám zajistí použití kvalitního olivového oleje a tahini bez rozmixování, což zajistí dokonalou texturu a jemnou chuť. Hummus můžete podávat se zeleninou, opečeným chlebem or ho prostě sníst samotný.
Mě vyhovuje podávání jako klasická hrachovka, klidně jen tak nebo se zeleninou. Kouzlo může dodat i osmažená cibulka, ale to už se pak hodně blížíme české hrachovce, což možná není až tak cíl a nemusíme to nazývat hummusem, ale hrachovou kaši.
V arabském světě to podávají třeba s chlebem, což může být fajn, pokud nesnižujete příjem sacharidů.
Zkoušeli jste hummus dělat doma? Jak chutnal? Jak podáváte hummus vy?